Už od jara, kdy se nám z časových důvodů nepodařilo realizovat plánovanou výpravu na Mauritius, jsme se s Liborem a Michalem zabývali myšlenkou, že aspoň na podzim se utrhneme z neúprosného pracovního procesu a vyrazíme na nějaký malý exotický výlet.
Nakonec volba padla na Tunisko - ještě jsme tam nebyli - bude to tedy po dlouhé době další navštívená země, bude tam ještě teplo na koupání, je tam plno možností pro výletování a kromě toho nám pěkně po třech letech opět vychází návštěva Severní Afriky, která by se nám tímto tempem za šest let měla pěkně zkompletovat (ještě chybí Libye a Alžírsko)…
Naše tradiční sestava byla tentokrát zachována - do poslední chvíle to vypadlo, že se k nám přidá ještě Liborův a Michalův spolužák z ČVUT, ale nakonec jsme na sever Afriky vyrazili ve třech. Z původně zamýšleného začátku září se sice stal začátek října, ale to nám pranic nevadí! Tak tady, vzhůru do Tuniska!

Den 1. - 3.10.2003 pátek

Pro cestu do Tuniska jsme si vybrali Exim tours. Ve středu jsme zaplatili pobyt a v pátek odlétáme! Rádi bychom skloubili odpočinek u moře s cestováním, což se nám na žádné výpravě ještě pořádně nepodařilo. Pár dní si poležet na pláži a pár dní cestovat a poznat aspoň kousek Tuniska! Máme pro náš plán ideální výchozí bod - město Sousse, které leží ve střední části země a většina našich cílů je odsud dobře dosažitelná.
S Liborem se vydáváme z Tábora okolo deváté, letadlo letí v poledne, nevíc je to charterový let, takže máme času dost. Michal je na letišti tradičně dřív a jako vždy na nás čeká. Než jsme dorazili, tak zatím vyřídil vouchery a letenky, takže máme po příjezdu o starost méně. Odbavení probíhá bez problémů, akorát na monitoru s odlety se dovídáme, že je náš start odložen až na půl druhou, což znamená, že budeme hodinu a půl sedět v bezcelní zóně.
Náš Boeing 737-800 společnosti Travel service se s námi nakonec odlepil od země až ve 14,05, ale hlavně že jsme konečně zamířili do tepla! Čekalo nás 1622km, které jsme ve výšce 11887m nad zemí zdárně překonali za 2 hodiny a 20 minut. Cestou byla krásně vidět Itálie a Apeniny, nad mořem se trochu zatáhlo, ale průlet nad tuniskými městečky zvláště nad Sousse byl opravdu efektní. V 16,24SEČ jsme drsně dosedli na plochu letiště Habiba Bourguiby v Monastiru.
Zdejší letiště je malinké, ale docela útulné. Pasová kontrola je rychlá a brzy dostáváme razítka do pasu. Výhodou cesty do Tuniska s cestovní kanceláří je skutečnost, že nepotřebujeme vízum. V letadle jsme pouze vyplnili vstupní formulář, jehož spodní část s námi bude cestovat po Africe až do našeho odletu.
Zástupci cestovky nás směrují do autobusu před letištěm a brzy se vydáváme do nedalekého Sousse (cca 10km), které jsme si už pěkně prohlédli z výšky. Teď si ho prohlédneme také ze země - poprvé míjíme zdejší přístav, medínu se starobylým ribatem a kasbou na návrší, nádraží předměstského vlaku (říkejme mu stejně jako domorodci metro), stanoviště drožek a malých turistických vláčků a také nepřehlédnutelnou turistickou zónu, kde stojí jeden hotel vedle druhého. S napětím sledujeme, jak daleko bude náš "Marabout" daleko od centra. No, není to nejhorší, ale půlhodina chůze taky není zrovna málo. Ale hotel je to pěkný (přestože se v překladu jmenuje "Hrobka"). Vstupní hala má opravdu tvar hrobky, jaké známe z naší cesty do Maroka, zbytek hotelu je mírně monstrózní, ale vkusně zasazený do palmové zahrady, takže vzhůru na pokoj 901, který bude následující necelé dva týdny naší základnou a domovem…
Večer se vydáváme na první obhlídku Sousse. Procházíme rušnou obchodní ulicí a míříme do centra. Musím říci, že z okna autobusu i na mapě se centrum zdálo být mnohem blíž. Když jsme se dostali na konec dlouhatánské nábřežní promenády, kde nás od hradeb medíny dělí ještě dobrých 500 metrů, jsme už totálně uchození. Na víc už nemáme sílu. No, Sousse je docela velké. Chuť si chceme spravit v supermarketu naproti našemu hotelu - budova je z architektonického hlediska zvláštní tím, že ji podpírají dva mohutné betonové hasáky - nákupem pivka na uvítanou. Alespoň se hodí několik drobáků, které zbyly mým rodičům, kteří zde trávili dovolenou 14 dní před námi. Bohužel jsme nakoupili pivo Stella (1.250TND), které se na pokoji ukázalo být nealkoholickým a navíc ještě mírně "bylinkózním".

Den 2. - 4.10.2003 sobota
Druhý den je odpočinkovým. Tak to bývá na většině našich cestách a v Tunisku nebyl žádný důvod tento pěkný zvyk měnit. Můžeme se alespoň trochu zorientovat v našem hotelu a především si poležíme na pláži. Na obloze se sice prohání sem tam nějaký ten mráček, ale jinak do nás pěkně praží Sluníčko, což jsme po odletu ze sychravé Evropy potřebovali.
Asi hlavním úkolem dneška bude obstarání místní měny, což pro kluky představuje návštěvu některého z bankomatů, které jsme při včerejší večerní obchůzce míjeli. Já jsem netradičně vybaven dolary, které našim zbyli z dovolené, tak budu po velmi dlouhé době měnit hotovost. Směnárna je naštěstí v recepci hotelu, tak nemusím chodit nikam daleko. Kurz vychází zhruba na 24,-kč za dinár, což je o něco více než při výběru z bankomatu. Ale hlavně, že jsem se zbavil dolarů…
Teď už vzhůru na pláž. U obsluhy si platíme lehátka na celý den (1.500TD) a uleháme pod jeden z mnoha rákosových slunečníků, které z dálky připomínají přerostlé bedly. Moře je ještě docela teplé, takže se s chutí vrháme do vln Středozemního moře. Tak tohle jsme přesně potřebovali - položit se na hladinu a nechat se kolébat! Prostě paráda! Bohužel záhy zjišťuji, že ta smítka, která sem tam ve vodě potkávám, není nic jiného, než malinké medúzky s černými chapadýlky. Chvíli na ně s Michalem nedůvěřivě koukáme, ale zkoušet, jestli žahají, to se nám tedy moc nechce. No, Libor ten test provedl za nás - nedobrovolně. A…. žahají! Nechtěně o jednu medúzku zavadil rukou a teď má na zápěstí svědící škrábanec. Naštěstí se ta malá pálivá stvoření útokem na Libora natolik uspokojila, že další den odtáhla, a víc jsme je u našich břehů nespatřili.
Na pláži jsme zůstali asi do čtyř. Liborovi se už moc do vody nechtělo a radši se slunil, my s Michalem jsme si ještě poplavali v moři a raději jsme se vyhýbali všem smítkům a větvičkám, které jsme před sebou zahlédli. Odpoledne jsme se vydali na procházku do centra. Chtěli jsme obhlédnout Sousse a hlavně jsme se chtěli podívat, v kolik hodin odjíždí metro do Monastiru (později jsme zjistili, že jízdní řád máme přímo v recepci hotelu a že jsme tudíž podnikli asi 5km cestu na nádraží poměrně zbytečně). Ale aspoň jsme se zorientovali ve městě - prošli jsme celou nábřežní promenádu, třídou Habiba Bourgiby jsme došli až na náměstí Farhat Hachet - tedy k bráně do medíny, a odtud podél přístavu jsme se dostali až k do stanice metra. Zítra se do centra vrátíme na pořádnou prohlídku, teď už spěcháme do hotelu, kde dnes od šesti úřaduje naše delegátka, u které bychom si chtěli objednat výlet do pouště. Původně jsme chtěli i na jih cestovat sami, ale teď máme možnost během dvou dnů procestovat prakticky všechny lokality, které jsme měli v plánu, což bychom sami tak rychle asi nezvládli. Aspoň zbude víc času na koupání….
Slečna delegátka hned od začátku dávala najevo, jak moc ji její práce baví a jak je ráda, že po ní zase někdo něco chce. Člověk si pak znova a znova říká, že je asi opravdu lepší vzít na záda bágl a zařídit si cestu sám. No, dvoudenní výlet jsme si nakonec domluvili na čtvrtek a do té doby budeme doufat, že s tam s námi tato nemilá slečna nepojede jako průvodkyně…