Sousse patří k největším tuniským městům - dnes zde žije 230 tisíc obyvatel - a zároveň k největším turistickým letoviskům v zemi. Založeno bylo v 9.století př.n.l. Féničany jako Hadruméte. Během druhé puncké války v r.202 bylo město použito jako pevnost, nicméně až za Římanů následoval opravdový rozkvět a prosperita. Postupně dosáhlo takového významu, že sám císař Dioklecián z něj učinil hlavní středisko celé jižní provincie. Za nadvlády Vandalů bylo město přejmenováno na Hunericopolis a o sto let později ho zase Byzantinci přejmenovali na Justinianopolis. A právě Byzantinci byli první, kdo město opevnil. Přesto v sedmém století padl Justinianopolis do rukou Arabů vedených Uqbou bin Nafi al-Fihrim. V 9.století se přestavěné město stalo hlavním přístavem dynastie Aghlabovců a právě z této doby pochází městské hradby, které dodnes obepínají staré město - tedy Medínu.. Přestože bylo město důkladně opevněno - za městskými hradbami byla ještě postavena pevnost-ribat - padlo ve 12.století do rukou Normanů a v 16.století ho zase obsadili Španělé. Rozsáhlé škody městu způsobili spojenecké nálety během 2.světové války, ovšem dnes na začátku 21.století prodělává město obrovský rozvoj díky turismu. Podél dlouhé městské pláže vyrostly obrovské hotelové komplexy, krásná nákupní centra a turismus dnes zaměstnává nemalou část obyvatel Sousse. Společně se severotuniským Hamametem a ostrovem Djerba je dnes Sousse nejčastějším cílem turistů z celého světa.
V centru města, prakticky hned vedle přístavu, leží staré město - medína obehnaná hradbami z roku 859. Na jejím severovýchodním okraji se rozprostírá náměstí Farhat Hached, které je zajímavé hlavně tím, že je to snad jediné hlavní městské náměstí, jehož středem vedou koleje, po kterých jezdí nikoliv tramvaje nýbrž vlak! Na náměstí také ústí třída Habiba Bourgiby, na jejímž začátku jsme vystoupili z našeho vláčku. Ze všeho nejdříve se jdeme podívat na městské nádraží - tedy ne na stanici tzv.metra, kde jsme byli včera, ale na skutečné železniční náměstí, odkud jezdí vlaky do Tunisu, kam bychom se také během našeho pobytu rádi vydali. Nádražní budova leží za poštou asi 200m od náměstí. Jízdní řády jsou kromě arabštiny také ve francouzštině, takže jsme bez problémů získali všechny potřebné informace a můžeme se vydat do medíny.
Vstup do medíny je hned vedle náměstí Ferhat Hached, ovšem není to žádná honosná brána, na jaké jsme zvyklí třeba z Maroka. Tady v Sousse se do medíny vstupuje velkou dírou, kterou tu v jinak masivní hradební zdi vytvořila letecká puma během spojeneckého bombardování v roce 1943. Dříve tu stála brána Bab el Bahar, která zavedla návštěvníky do spleti úzkých uliček s mnoha obchůdky všeho druhu. Dnes už tedy zbyly jen ty uličky a malé krámky, nad tím vším se tyčí jednak věž ribatu a také mohutná kasba, u které hradby končí.
My nejdříve obdivujeme starý přístav na okraji medíny a kolem obchůdků se dostáváme až na malé náměstíčko mezi ribatem a Velkou mešitou. Do mešity se bohužel nedostaneme, pustili by nás pouze na nádvoří, a tak raději navštívíme ribat, z jehož věže se podíváme nejen na nádvoří mešity, ale budeme se moci rozhlédnout po celé medíně i po novém městě.
Zdejší ribat byl vystavěn na konci 8.století za vlády Almurabidů, což byli oddaní bojovníci za víru, kteří žili podle přísného vojenského řádu. Ribat byl postaven jako vojenské hrad, ale sloužil také jako ubytovna pro poutníky a příjmal také uprchlíky. Dnes je označován jako nejstarší islámská stavba v Severní Africe. V roce 821 byla za vlády Aghlabovců přistavěna věž, která se jmenuje nador, a která je z dálky viditelnou dominantou celého opevnění.
Za 2.100TD vstupujeme do ribatu, samozřejmě si připlatíme i požadovaný jeden dinár za focení i natáčení, protože pevnost skýtá opravdu zajímavé prostředí. V přízemí najdeme několik temných místností a velké nádvoří. Na jeho okraji hned za vchodem jsou schody do prvního patra, kde lze vstoupit do věže. Z ní je opravdu nádherný výhled na Sousse. Staré město se rozkládá na malém návrší, jehož dominantou je výše zmíněná kasba, krásně vidíme i náměstí Hached, přístav a jižním směrem dohlédneme až do sousedního Monastiru. Samozřejmě máme jako na dlani také sousední Velkou mešitu, která pochází z roku 851, kdy ji nechal postavit Aghlabitský vládce Adbul Abbas.
Pěknou bránou opouštíme ribat a míříme do souků, tedy na tržiště, které se rozprostírá v úzkých uličkách medíny. Je to klasický arabský bazar s nepřeberným množstvím zboží a dotěrnými prodavači. Koupit se tu dá koření, kožené věci, vodní dýmky, ovoce, zelenina, ale také zlato nebo cédéčka. Vyjímkou nejsou ani živá zvířata jako chameleóni nebo želvy. Podél jižní hradby stoupáme po schodech ke kasbě. Tady výš v kopci už bazar není, za to je tu špína a nepořádek. Velká kasba s majákem dnes slouží jako archeologické muzeum, ale vzhledem k tomu, že se chystáme v Tunisu navštívit proslulé muzeum Bardo, tak si návštěvu kasby tady v Sousse odpustíme.
Vracíme se na bazar a přes nevábnou rybí tržnici opouštíme Medínu.. Podél hradeb se vracíme na náměstí Hached a já mezitím vybírám z bankomatu peníze na zaplacení pouštního výletu. Na náměstí na chvíli nakoukneme do honosného tříposchoďového obchodního domu s pevnými cenami a na chvíli ještě posedíme u stánku nad dobrým ale drahým kebabem (3.000TD) a solidním pivem (3.000TD). Do hotelu se vracíme pěšky, což znamená, že jsme po takové túře večer pěkně upajdaní…

Den 4. - 6.10.2003 pondělí
Tak nevím, co jsme včera Sluníčku udělali, ale dneska se schovalo za mraky a nechce se mu vylézt. Škoda, na dnešek jsme si naordinovali odpočinek a zahálku na pláži. Nedá se nic dělat, zahálet budeme v krytém bazénu. Ráno platíme naší "milé" delegátce výlet do pouště (157TD - mimochodem, když jsme jí ty prachy dali, tak asi na deset vteřin polevil její pohled rozzuřeného sršně) a prakticky celé dopoledne trávíme ve vodě bazénu, na jehož břehu právě cosi natáčí nějací filmaři z Ruska. Nejsem si jistý, copak to vytvářeli za umění, ale podle kostýmů a chování štábu bych to viděl na nějakou neodolatelnou telenovelu. Nicméně Libor měl to štěstí, že byl samotným režisérem požádán o účinkování, takže někdy v budoucnu zřejmě budou mít ruské ženy v domácnosti možnost vidět našeho kamaráda, kterak noblesně plove v bazénu z jednoho břehu na druhý…