Den 5. - 7.10.2003 úterý
Po dni odpočinku se znovu vydáváme na výlet. Dnes míříme na jih od Sousse do Monastiru a Mahdie. Za tímto účelem tedy poprvé využijeme to zdejší takzvané metro. Hned po snídani se tedy vydáváme přes celé město na stanici. Vlak nikoliv nepodobný našim pantografům odjíždí v 9,35 a zpáteční lístek II.třídou do Mahdie stojí 4,920TD, což je poměrně solidní cena.
Vlak je zpočátku dost plný, ale lidé postupně vystupují a největší nápor tak zažíváme až na předposlední stanici "Faculte", což - jak název napovídá - je studentská zastávka někde v blízkosti university. Do Monastiru přijíždíme téměř načas, tedy krátce po desáté. Zdejší medína začíná kousek od nádraží, my ale zatím jdeme po Bourgibově třídě podél hradeb na malé náměstí se zlatou sochou právě prezidenta Bourgiby. Ta socha tu není náhodou, protože Monastir je rodištěm tohoto prvního tuniského prezidenta. Však z této skutečnosti město těžilo plných třicet let a dnes je jedním z nejhezčích a nejmalebnějších měst Tuniska. V dobách antických bylo město - tehdy zvané Ruspina - výchozím místem Caesarova tažení do Afriky, své současné jméno získalo díky ranně křesťanskému klášteru. Dnes je Monastir moderním městem, které se sice nemůže svou velikostí rovnat sousednímu Sousse, ale o to větší tu najdeme klid. Svými památkami pak svého severního souseda rozhodně předčí.
Než navštívíme samotné centrum, projdeme se ještě po nábřežní promenádě lemované palmami. Je o mnoho kratší a klidnější než promenáda v Souse. Také tady najdeme v jejím sousedství přístav a hlavně tu na návrší před námi stojí osvědčená dvojice - Velká mešita a ribat. Samotná mešita není nijak zajímavá, přestože je jistě také velmi stará, zato opravdovým skvostem je zdejší ribat. Je o mnoho větší a masivnější než ribat v Sousse, pochází také z konce 8.století (796) a také jeho dominantu tvoří věž. Původně byl vystavěn jak vojenský klášter, který měl zároveň sloužit jako obrana proti křižákům. V mohutných zdech se nachází spleť místností a schodišť. Ve druhém patře najdeme skromné ale přehledné muzeum islámského umění a podaří-li se nám najít správné schodiště do dalšího poschodí, můžeme i zde vystoupat na vrchol věže.
Z věže je opravdu nádherný výhled. Na jedné straně moře a přístav, hned vedle muslimský hřbitov, krásné mauzoleum Habiba Bourgiby, prezidentovo náměstí s desítkami palem a moderní mešitou, nové město a malebná Medína.. Opravdu to stojí za to! Starobylý ribat (Monty Pythoni z něj udělali Jeruzalém pro svůj film "Život Briana") nádherně kontrastuje s moderní islámskou architekturou v okolí. Člověku se z té věže ani nechce slézt dolů.
Ale protože se ještě chceme podívat do zmíněného mauzolea, musíme si trochu pospíšit, jinak nám ujede vlak, kterým chceme pokračovat do Mahdie. Ještě se projdeme po mohutných hradbách a potom už spěcháme přes ulici k velkým fontánám, u kterých začíná pěší promenáda, která končí před branou mauzolea.
Samotné mauzoleum je zvláštní především tím, že je určeno osobě - tedy bývalému prezidentu Bourgibovi - který stále ještě žije! To není zrovna obvyklé. Budova mauzolea má tvar maraboutu, tedy hrobky se zlatavou kopulí. Dominantu však tvoří především dva vysoké minarety s arabskými texty na stěnách a kromě zmíněného maraboutu tvoří mauzoleum ještě dvě boční křídla každé se svojí zelenou kopulí a také dvě sloupořadí. Nádvoří mauzolea je dlážděné a návštěvníky zde ještě zaujmou nádherné kaligrafické dveře s typickým obloukem a čtyřmi sloupy. Tudy se ale do mauzolea nevstupuje, k tomuto účelu slouží dveře v jednom z bočních křídel. Tudy se dostaneme do osmibokého sálu. Zde uprostřed stojí přichystaný sarkofág, ve zdi nechybí ani mihráb a náhrobky ostatních členů prezidentovy rodiny. V přilehlé místnosti můžeme nahlédnout do prezidentovy pracovny, která je vyzdobena státní vlajkou, knihovnou a osobními věcmi prezidenta Bourgiby.
Čas už začíná být proti nám a tak musíme spěchat zpátky na nádraží. Medínu už jen ledabyle proběhneme, protože ve 12,25 nám jede vlak do Mahdie. Stihli jsme to, ale pantograf už je naprosto přeplněný, takže sezení v nejbližších minutách nehrozí. Naštěstí cestující opět postupně vysedají, takže v půlce cesty už zase pohodlně sedíme a zhruba po hodině jízdy vystupujeme v Mahdii.