Pokračujeme podél Středozemního moře dál na jih a asi za hodinu objíždíme město Gabés, které je vlastně jakousi branou do jižních pouštních oblastí. Však také dlouhá staletí bývalo cílem velbloudích karavan z jihu. Dnes tu najdeme spíš petrochemický průmysl a také rozsáhlé palmové plantáže. A samozřejmě začínající poušť.
Blížíme se k našemu dalšímu cíli, kterým je proslulá Matmata - tedy útočiště Berberských kmenů, které si zde vyhloubily do země svá jeskynní obydlí. Něco podobného jsme už viděli před třemi lety na okraji španělské Granady, tak jsem docela zvědavý, jak žijí troglodyté tady na jihu Tuniska.
No, jeskynní obydlí tady v Matmatě jsou mnohem propracovanější než prosté díry španělských cikánů. Většinou je vyhloubena centrální jáma, do ní je prokopaný vchod a z jámy jsou dále vyhloubené jednotlivé místnosti. Ty prý zůstávají v horkém létě chladné a v zimě se v nich zase drží teplo. Lidé zde žijí opravdu primitivním způsobem za použití těch nejjednodušších pomůcek a nástrojů. Obilí tu melou ručně a olivový olej lisují v lisech poháněných koňskou silou. Pravdou je, že tuto tradici už dnes udržují především kvůli turistům. Při návštěvě takového obydlí je tedy slušnost zaplatit nějaký symbolický příspěvek na domácnost.
Mě to všechno připadá jako divadýlko. Průvodkyně se dušuje, že tito lidé zde skutečně žijí celý rok, že to není jen pouhá póza pro turisty. Ne, že bych jí nevěřil, ale na těch "pózách" něco přece jen bude. Stará babička sedí na koberci a předstírá, že mele obilí. Jednou rukou točí kolem a druhou má nastavenou na dinárky…Kdepak, tradice je ta tam. V praxi to vypadá tak, že se do obydlí nahrne hromada turistů, kteří fotí jako diví a vzájemně si překážejí. Domorodce se předvedou, jak tu spokojeně žijí, vyberou "vstupné" a představení končí. Nelíbí se mi to…
Raději se jdu porozhlédnout po okolí. Matmata se totiž rozkládá na malém návrší a je odsud nádherný výhled do mírně zvlněné pouštní krajiny. Nedaleko troglodytních obydlí se nachází moderní Matmata, kde dnes žijí asi 3000 obyvatel. Samozřejmě v normálních domech, je tu také několik hotelů a v jednom z nich nás za chvilku čeká oběd. Hotel je skutečně přepychový a jak jinak, je vystavěn v díře v troglodytním stylu, ovšem zdi jsou obložené mramorem. Oběd byl výborný - samoobsluha jako vždy - až na to, že jsem si úspěšně ulomil kus jedné stoličky. Naštěstí to nebolí, takže návštěva oblíbeného dentisty mě čeká až doma.