Po obědě se vydáváme na západ dál do pouště. Teď máme namířeno do oázy Duz, kam vede z Matmaty nová poměrně kvalitní silnice. Duz je pěkná palmová oáza s asi 12 tisíci obyvateli. Rozkládá se na severním okraji velkého východního ergu, tedy dunového pole, které odtud sahá hluboko na jih do Libiye a Alžírska. Při pohledu na těch 400 000 palem, které tu místní obyvatelé pěstují, mě napadá srovnání s marockou Merzougou. A stejně jako v Maroku i tady nás teď čeká malý výlet na velbloudech.
Ještě před tím se ale ubytujeme v přepychovém hotelu Sun Palm. Neměl bych nic proti tomu zase strávit jednu noc pod stanem pod těmi miliony hvězd, což má své neodolatelné kouzlo, ale na druhou stranu musím říci, že koupel pod stejnými hvězdami uprostřed pouště v 25m bazénu má také něco do sebe. No, snad se z nás nestanou snobi…
Mnozí naši spolucestující se před projížďkou vystrojí do pruhovaných hábitů ve snaze vypadat jako nomádi. Těžko jim budeme vysvětlovat, že vypadají jako idioti, a jdeme do autobusu, který nás odveze na okraj městečka k velbloudímu stanovišti. Po třech letech se zase povozím na odvěkém korábu pouště. Přestože naše zvířata vede domorodý chlapec, má taková vyjížďka pro nás Evropany přece jen něco do sebe. Liborův velbloud je přivázaný k tomu mému, takže putujeme společně, Michal jede v jiné skupince, takže se uvidíme až na krátké zastávce mezi dunami, kde si naše zvířata po čtvrthodince volné chůze odpočinou.
No, můj velbloud se zhroutil do písku a nevypadá to, že by se mu chtělo ještě pokračovat. Že bych byl tak těžký? S Liborem nabíráme písek a snažíme se něco vyfotit. Domorodci nám tu servírují osvěžující nápoje - samozřejmě s pouštní přirážkou. Za chvilku se vydáváme zpět do Duz, ovšem na jiné místo, než jsme začínali. Slunce se pomalu sklání nad obzor, což je ten pravý čas pro fotografování, protože je naprosto ideální světlo a duny vytváří nádherné stíny. Po sesednutí neodoláme a za jeden dinár ještě nakupujeme velikánské pouštní růže, někteří naši spolucestovatelé se zase projíždí v buginách. Západ Slunce nad Duz je opravdu úchvatný a již za tmy se vracíme zpátky do hotelu, kde nás čeká zmíněná koupel a samozřejmě večeře. S Liborem se potom ještě vydáváme na noční procházku neboť nás lákají z dálky znějící hlučné tam tamy, ale když jsme se k hluku přiblížili, tam tamy začaly dunět zase někde jinde. A tak se pomalu vracíme zpátky, zítra budeme vstávat ještě dřív než dnes, tak se na to musíme pořádně vyspat.