Den 8. - 10.10.2003 pátek
Budíček ve čtyři ráno! To je opravdu něco hrozného, ještě že to má své opodstatnění. Míříme totiž do obrovské solné pánve Chott el Jerid, kde si chceme počkat na východ Slunce. Z Duz tedy odjíždíme hned po brzké snídani, projíždíme oázou Kebili a vjíždíme do velkého slaného jezera o rozloze 5000km2, jehož středem vede asfaltová silnice, kterou tu vybudovala armáda v roce 1990. Veškerá sůl je samozřejmě v pevném skupenství, jen tu a tam se podél cesty objevují mělké laguny naplněné vodou. Silnice je místy až metr vyvýšená na solný povrch, který připomíná zasněženou pláň.
Zhruba v půlce jezera zastavujeme a čekáme východ Slunce. Já si stavím kameru na stativek a chystám se natáčet, kluci budou zase fotit. No, ranní rozbřesk byl opravdu nádherný, to vstávání za to rozhodně stálo. Paprsky Slunce pomalu zalévají bílou pláň a jednotlivé krystalky soli se začínají krásně lesknout. S klukama si prohlížíme makety zvířat vykutané ze soli, uděláme ještě pár fotek a budeme pokračovat v cestě. Slunce už pěkně svítí na celé jezero i na vrcholky hor, které tuto solnou pánev obepínají.