Kairouan je po Mekce, Medíně a Jeruzalému čtvrté nejsvatější město islámského světa. Založeno bylo v roce 670 arabským generálem Uqba bin Nafi al Fihrim pod názvem "Qayrawan", což znamená vojenský tábor. Podle pověsti tu kůň generála zakopnul o jeden z koberců, které se kdysi ztratili z Mekky. Generál tomuto znamení uvěřil a nechal na tomto místě vystavět základy města. Původní město však bylo záhy zničeno Berberskými rebely a svého obnovení se Kairouan dočkal až v roce 694, kdy jej znovu založil Hassan Ibn Noamam. Zlatý věk nastal v 9.století za vlády Aghlabovců, kteří z něj učinili své hlavní město, ovšem už v na začátku 10.století (909) padlo do rukou Fatimovců, kteří své hlavní město přesunuli do Mahdie a Kairouan začal upadat. Ještě ve 13.století se město dočkalo přestavby, ale ta celkovému úpadku nezabránila. Dnes žije Kairouan především ze zemědělství a řemeslné výroby. Proslulé jsou zdejší koberce, které jsou většinou ručně tkané. Samozřejmě je město díky svým mešitám a medresám cílem poutníků z celého islámského světa.
My na konci našeho výletu už nemáme na návštěvu Kairouanu dostatek času a tak naše kroky míří především k velké mešitě Sidi Oqba. Stavba bylo postavena v roce 670, ovšem v 9.století ji přestavěli Aghlabovci a z této doby také pochází její současná podoba. Dominantou mešity je obrovský čtyřstěnný třípatrový minaret. Jeho spodní patro pochází z roku 728, zbytek byl dostavěn v 11.století. Obrovské nádvoří má rozměry 95 x 80 metrů a celé ho obklopuje dvojité sloupoví. Složité sběrače vody, které byly vtesány do podlahy dvora, vedou přefiltrovanou dešťovou vodu do podzemních nádrží. Modlitební sál podpírá 600 římských a byzantských sloupů. Do sálu však mají přístup pouze muslimové a protože je dnes pátek - tedy jakási muslimská neděle - nedostaneme se ani na nádvoří. Mešitu a její nádvoří si tedy prohlédneme pouze z terasy přilehlé kobercárny a za "odměnu" potom můžeme shlédnout předvedení široké nabídky koberců.
Víc už bohužel v Kairouanu nestihneme. Za návštěvu by ještě rozhodně stály například velké Aghlabovské nádrže z 9.století nebo některá z mnohých medres, ale my už si z okna autobusu stihneme akorát prohlédnout mohutné hradební zdi z nepálených cihel. Okolo půl šesté přijíždíme do Sousse, kde náš výlet zdárně končí.

Den 9. - 11.10.2003 sobota
Po dvou dnech cestování je na řadě zase odpočinek. Ráno jdeme pouze nakoupit vodu, jinak trávíme celý den na pláži. Počasí je zcela ideální, tak je toho třeba plně využít. Až navečer se vydáváme do města. Nedaleko našeho hotelu je velké nákupní centrum, tak zběžně omrkneme obchody, ať víme, kde máme poslední den nakupovat suvenýry. V horním patře nákupního centra je restaurace plně obsazené hulákajícími domorodci - právě dávají fotbal, hraje Anglie s Tureckem a místní samozřejmě temperamentně fandí Turkům. Cestou zpátky do hotelu ještě vybírám z bankomatu 80TD, abych se nedejbože nedostal do finanční krize, a všichni se těšíme zítřek na náš poslední výlet.