Den 10. - 12.10.2003 neděle
Na dnešek máme naplánovaný výlet do hlavního města. Vstáváme tedy v sedm hodin, protože vlak jede v 8,30 a my musíme stihnout snídani a potom ještě asi 30 minutový pěší přesun na nádraží. V pokladně kupujeme zpáteční lístek (10.250TD - II.tř.) a jdeme si sednout do vlaku. Vagón vypadá celkem solidně. Nejsou tu kupé, takže to vypadá jako v našem osobáku, ovšem v oknech jsou žaluzie, což mě moc netěší neboť bych rád cestou něco také natočil. A tak s Liborem přebíháme z místa na místo než najdeme okno, které tomuto záměru vyhovuje.
Vlak sice vyráží načas, ale zpočátku jedeme dost pomalu a především stavíme v každé vesnici. Až za městem Kaala Kebira nabíráme rychlost a cesta začíná utíkat. Ve stanici Bir Bou Regbe se přestupuje na linku do Hamametu a pár lidí naopak přistupuje k nám. Mezi nimi i několik hlučných Španělů. Když je slyším mluvit, tak nevěřím, že bych jejich jazyku někdy porozuměl, přestože bych tomu časem byl moc rád…
Za městem Hamam Lif začíná defacto předměstí Tunisu a naše rychlost opět klesá. Do cílové stanice přijíždíme s asi 15 minutovým zpožděním. Zpáteční vlak nám jede v 17,35, takže na prohlídku hlavního města a Kartága máme zhruba sedm hodin. Jak se ukázalo, je to zatraceně málo…
I se svými předměstskými částmi má Tunis asi 3 miliony obyvatel. První zmínka o osídlení je z 5.století př.n.l. a první medína zde byla vystavěna v 7.století jako obrana proti Arabům. Významu město nabývá především v 9.století, kdy do Tunisu přenesl svůj stolec Aghlabitský vládce Ahmed II. Další Aghlabovci však sídlí v Kairouanu a Fatimovci dokonce v Mahdii, takže Tunis záhy svůj význam zase pozbývá a hlavním městem se stává opět roku 1160 za vlády Almohavidů. Zlatý věk nastává v období mezi léty 1229-1574 za vlády Hafsovců, kdy se ztrojnásobila zdejší populace a kdy byly postaveny nové mešity (Velká mešita) a medresy. Od roku 1574 získávají město Turci, bohužel za cenu značného poškození během bojů se Španěly. Za vlády Sinana Pashy se však obyvatelé vracejí a zároveň přichází i spousta andaluských uprchlíků, kteří se významně podílí na nové výstavbě a obnově města. Od roku 1881 jsou zde přítomni Francouzi, kteří budují další nové čtvrti.
My vycházíme z nádraží a ocitáme se na náměstí Place Barcelona, které momentálně prochází náročnou rekonstrukcí, takže je tu o to větší zmatek. Náměstí je důležitým dopravním uzlem a především zde mají své zastávky všechny městské tramvaje. My se snažíme najít linku č.4, která jede až k muzeu Bardo, které je naším hlavním cílem. Lístky (0.450TD) se prodávají v budce u vstupu na nástupiště, takže s jejich nákupem není problém. Tramvaj bohužel přijíždí až za 15 minut, takže ztrácíme trochu toho drahoceného času, samotná jízda k muzeu pak trvá asi 20 minut. Ze zastávky je to k muzeu asi 5 minut chůze okolo bedlivě střežené budovy parlamentu.
Muzeum Bardo stojí v honosném a udržovaném parku. Dříve jeho budova sloužila jako panovnický palác - jeho prvním obyvatelem byl Hafsidský sultán El-Mustansir (1249-1277). Dnešní výstavní prostory se nacházejí v bývalém palácovém harému ze 17.století s bohatě dekorovanými stropy. Samotné muzeum zde bylo otevřeno v roce 1888. Vstupné činí 4.200TD plus tradiční dinár za fotografování.
V přízemí najdeme ranně křesťanskou místnost s několika mozaikami, v dalších místnostech můžeme obdivovat sochy římských vládců, busty, sarkofágy nebo nástěnné kachle. V prvním poschodí najdeme mořské mozaiky v místnosti, která je zdobená pěknou zahradou, hned vedle je mauzoleum s dalšími mozaikami a sarkofágy. Zajímavá je místnost věnovaná Mahdii - zde najdeme pozůstatky z potopených lodí i vyprávění jejich příběhu. Velká místnost je věnovaná Kartágu - na podlaze můžeme obdivovat dvě velké mozaiky a dále jsou zde k vidění i krásné sochy a keramické předměty. Velkým skvostem je Vergiliova mozaika, kterou najdeme v jedné z bočních místností. Hned vedle je puncká šperkárna s alabastrovými stropy a také místnost věnovaná Sousse s velkou mozaikou Triumf Neptuna a sochou Jupitera. Ze druhého poschodí máme pěkný výhled na Kartaginskou místnost a v dalších místnostech si můžeme prohlédnout další krásné mozaiky. Přestože muzeím moc nefandíme, prohlídka Barda se nám moc líbila a já osobně bych řekl, že po Egyptském muzeu v Káhiře je tuniské Bardo nejvýznamnější institucí svého druhu v Severní Africe.
Tramvají č.4 se vracíme zpátky do centra a tentokrát jedeme až na konečnou do stanice Marine. Tady je totiž zastávka předměstkého vlaku TGM (Tunis-Goulete-Marsa), který jezdí do Kartága. V pokladně kupujeme zpáteční lístek (1.250TD) a nastupujeme do přistavené soupravy.