Vystupujeme
opět v Tunisu ve stanici Marine a jdeme se ještě projít po třídě
Habiba Bourgiby. Brzy přicházíme na náměstí 7.listopadu 1987 s velkými
hodinami. Název toho náměstí, které protíná třída Habiba Bourgiby,
je opravdu paradoxní neboť vyjadřuje datum, kdy byl právě prezident
Bourgiba sesazen ze své funkce současným prezidentem Zine El Abedinem
Ben Alim. Okolo národního divadla pokračujeme až k velké katedrále,
odkud se už musíme vrátit na nádraží. Nahlédnout do medíny už bohužel
nestihneme. Pokud chce člověk navštívit Tunis i Kartágo a nechce
se příliš honit z místa na místo, pak je asi ideálnější v Tunisu
přespat. Takhle nám přesun z a do Sousse zabírá příliš mnoho času.
Ale i tak jsme rádi, že jsme hlavní město navštívili. Mně se podařilo
na nádraží nakoupit docela levná cédéčka (5TD) a spolu
s davem lidí jsme se přesunuli na perón vyčkat příjezd vlaku. Bohužel
se nám kdesi zapomněl Michal, takže v masovém boji o místa jsme
my s Liborem sice uspěli, ale Michal musel celou cestu stát. Vlak
byl totiž plný studentů, kteří v neděli zřejmě mířili do Sousse
na internáty a koleje.
Přestože vyjíždíme načas, do Sousse opět přijíždíme s obligátním
15ti minutovým zpožděním, takže máme co dělat, abychom v hotelu
stihli večeři.
Den 11. - 13.10.2003 pondělí
Výletem do hlavního města jsme uzavřeli naše cestování po Tunisku.
Dneska se ještě pořádně vykoupeme v moři, i když voda se nám už
zdá trochu studenější než na začátku. Inu, však už je půlka října.
Odpoledne o půl čtvrté se vydáváme na první nákupy - ve vyhlédnutém
státním obchodě nedaleko nábřežní promenády nakupujeme víno a nějaká
ta pivka, abychom je mohli dát ochutnat i známým doma. Samozřejmě
nakupujeme i zdejší výborné nugáty a já neodolám vábení pěkně vypadajících
oliv. Večer se obloha pěkně zatáhla a vypadá to na bouřku - ještě
že už zítra odlétáme.
Den 12. - 13.10.2003 úterý Tak
dneska je už zcela pod mrakem, naštěstí jsme se dosytosti vykoupali
včera. Alespoň můžeme v klidu pobalit věci a dokončit nákupy. A
tak opět vyrážíme do města pro velbloudy, talíře a kluci ještě kupují
nějaké barevné písky. V jednu hodinu opouštíme pokoj a bágly necháváme
ve vyhrazené místnosti. Přestože už počasí není nic moc, ještě se
půjdeme trochu smočit do vody - nejdříve do moře a potom se ještě
rozloučíme s naším bazénem. Navečer následuje poslední tuniská pizza
a v šest hodin odjíždíme na letiště do Monastiru. Odbavení je docela
rychlé a tak nezbývá než čekat na přílet našeho letadla, které se
s námi vrátí do Prahy.
Náš Boeing 737-800 se s námi od africké půdy odlepil ve 21,25 s
asi dvacetiminutovým zpožděním. Zakroužili jsme nad Monastirem,
naposledy jsme zamávali osvětlenému Sousse a vydali se vstříc bouřkovým
mrakům. V první třetině cesty s námi trochu třáslo neklidné ovzduší,
ale zbytek letu už pokračovat ve výšce 11600m rychlostí 860km/h
celkem v klidu. Před přistáním nás vítala tradičně nádherně osvětlená
Praha - ty přílety do Čech za tmy se mi začínají líbit čím dál víc! Přistání
bylo tentokrát hladké a proběhlo zhruba čtvrt hodiny před půlnocí.
Na letišti už čekali naši, tak jsme se rozloučili s Michalem, který
čekal na letišti na svůj odvoz, a s Liborem jsme rychle naskákali
do auta a vydali se do Tábora.
Náš podzimní výlet úspěšně skončil a myslím, že se vydařil! Byla
to taková typická "lastminutovka", takže poměrně spontální
a pohodová. Teď když konečně sepisuji naše zážitky (26.12.2003),
tak to zatím vypadá, že se na další cestu vydáme na přelomu února
a března. Bohužel bez Libora, který se rozhodl následující sezónu
vypustit (vyjma krátké letní dovolené) a tak budeme náš další cíl
vybírat asi jen s Michalem. Vrátíme se znovu do Afriky - tentokrát
na jih? Možná se už konečně vydáme někam za Atlantik. Uvidíme. Každopádně
se moc těším!
